Robert Francis "Bobby" Kennedy

životopis

Robert Francis Kennedy, kterému málokdo řekl jinak než Bobby, se narodil jako sedmé z devíti dětí do rodiny katolického milionáře Josepha Kennedyho 20. listopadu 1925. Ač byl vychován v silně soutěživém prostředí, nebyly na Bobbyho nikdy kladeny zdaleka tak vysoké nároky jako na jeho nejstaršího bratra Joa, který se chtěl stát prezidentem Spojených států, ani jako na Johna, který musel otěže převzít po tom, co Joe zemřel.

Poté, co dokončil Milton Academy, Harvard a University of Virginia School of Law, se stejně jako všichni jeho bratři rozhodl vstoupit do politiky. V této době se také oženil s Ethel Skakelovou a až do své smrti ve 42 letech spolu měli 11 dětí (například jeho syn Robert Kennedy jr. má dnes organizaci zabývající se ochranou životního prostředí). V roce 1952 vedl kampaň svého bratra Johna za jeho zvolení do senátu. Když John uspěl, zaměřil se Bobby na několik let na svůj vlastní kariérní postup a pracoval jako právní zástupce jednoho ze senátních výborů. Jeho kariéra měla být ale i nadále spjata s tou Johnovou.

Když se tedy jeho starší bratr rozhodl kandidovat na prezidenta, Robert se znovu ujal funkce vedoucí postavy jeho kampaně, do které byl postupně zaangažován i jejich nejmladší bratr Teddy. Poté, co JFK volby vyhrál, věděl, že se musí bratrům nějak odvděčit; Teddymu tedy dopomohl k místě v senátu (kde je senátorem dodnes), z Bobbyho udělal ministra spravedlnosti. Oba dva však dlouhé roky odmítali, že by to by jím byl Bobby jen proto, že je prezidentův bratr.

Během Johnova prezidentského období se stal RFK jeho nejvěrnějším a nejbližším přítelem. Radili se spolu téměř o každém významném kroku a John dával na Bobbyho slova často víc než na slova svých poradců. Jejich přátelství bylo hodně známé i na veřejnosti, například Frank Sinatra ve svém duetu se Sammym Davisem jr. zpívá: "Máme k sobě blíž než Bobby k Johnovi."

To ale neznamenalo, že by se Bobby rozhodl stát ve stínu svého dosud úspěšnějšího bratra. Bojoval za práva "barevných" občanů ještě urputněji než John a spřátelil se s Martinem Lutherem Kingem. Když John zemřel jako oběť atentátu 22. listopadu 1963 a viceprezident Lyndon Johnson se stal prezidentem, Robert opustil místo ministra spravedlnosti, protože si stejně jako jeho bratr s Lyndonem zrovna nerozuměl. Ztráta tak významné pozice ho okamžitě donutila změnit plány a Kennedy se na několik let stáhl do ústraní jako senátor New Yorku. V té době působil i jako spisovatel.

Teprve když Johnsonovi skončilo jeho politické období a nemohl dále kandidovat na prezidenta, rozhodl se Kennedy sám, že se o kandidaturu pokusí. Ani ne tak proto, že by toužil po prezidentské funkci, ze všech svých bratrů to byl možná právě Bobby, kdo byl "nejúpřímnější" ve svých myšlenkách. I ve srovnání s "volnomyšlenkářským" Johnem působil vždy nestrojeně, lidé jako by cítili, že k nim nemluví další politik, ale jeden z nich. Já osobně třeba považuji Roberta právě pro jeho vystupování za nejlepšího politika-rečníka, jakého jsem kdy měla možnost spatřit. Ať už totiž sledujete jakýkoliv z jeho projevů, vždy si z nich odnesete několik poznatků: ten muž bojuje proti útlaku, násilí, rasové nenávisti, válce ve Vietnamu, předsudkům a dalším "prohřeškům" Ameriky té doby jako možná jediný politik skutečně se srdcem.

Po smrti Martina Luthera Kinga v dubnu 1968, představoval Bobby Kennedy pro řadu lidí poslední naději Ameriky. 4. června 1968 večer se Kennedy dozvěděl, že vyhrál primárky v Kalifornii, což mu zajišťovalo téměř jistou prezidentskou nominaci. Byl právě v hotelu Ambassador v LA a rozhodl se, že to musí společně se svými společníky oslavit. V sále narvaném lidmi pronesl děkovnou řeč a pak se z dodnes přesně nevyjasněných důvodů rozhodl jít přes kuchyni. Snad si chtěl zkrátit cestu, snad si chtěl potřást rukou s obyčejnými lidmi, se kterými se ostatně stýkal nejraději. Bylo těsně po půlnoci, když se zničehonic z davu vynořil čtyřiadvacetiletý Palestiňan Sirhan B. Sirhan se zbraní v ruce a vypálil na Bobbyho několik ran, které zasáhly jak senátora tak i řadu lidí kolem. Byl to ale nakonec Robert, kdo jako jediný následkům zranění podlehl, a to už den po střelbě - 6. června 1968. Jeho poslední žijící bratr senátor Edward "Teddy" Kennedy na jeho pohřbu prohlásil: "Můj bratr nepotřebuje být idealizován nebo zvětšován za hranice toho, kým skutečně byl, jen proto, že zemřel. Stačí, pokud si budeme pamatovat, že to byl muž, který viděl špatné a chtěl to napravit, viděl trpící a chtěl jim pomoci, viděl válku a chtěl ji zastavit."

(Téměř totožnou biografii najdete i na Československé filmové databázi, kde jsem také jejím autorem).

Citáty:

"Mnoho lidí vidí svět takový, jaký je, a ptá se: "Proč?". Já sním o věcech, které nikdy nebyly, a ptám se: "Proč ne?"".
(Poznámka: Původním autorem citátu je spisovatel George Bernard Shaw.)

"Nechci být součástí vlády, nechci být součástí Spojených států, nechci být součástí amerického lidu, má-li se o nás psát to, co o Římu: 'Pustošili, a nazývali to mírem.'"
(Poznámka: Na americké politické scéně se jedná o dost odvážný výrok a nepamatuju si, že by nějaký jiný významný americký politik kdy řekl něco podobného.)

Šerif: "Pokud mi někdo řekne, že tu budou problémy, pokud je nezastavím, tak je mou povinností je zastavit."
Robert F. Kennedy: "A zatknout je?"
Šerif: "Samozřejmě."
Robert F. Kennedy: "Jak můžete zatknout někoho, kdo neporušil zákon?"
Šerif: "Chystali se ho porušit."
Robert F. Kennedy: "Rád bych doporučil panu šerifovi a okresnímu návladnímu, aby si o přestávce na oběd přečetli Ústavu Spojených států."
(Poznámka: Část veřejné debaty se šerifem, který udělal zátah na několik občanů USA)

"Co když je Bůh černý? Co když půjdeme do nebe, celý život jsme jednali z černochy jako s námi podřazenými osobami a pak před námi bude stát Bůh, podíváme se na něj a on nebude bílý? Jaká bude potom naše odpověď?"

"Pětina lidí je proti všemu. Pořád."

"Několik málo bude mít tu čest napsat vlastní kapitolu v historii, ale každý z nás může změnit malou část událostí, a součet těchto činů napíše dějiny této generace."

"Jen ti, kteří se nebojí vše ztratit, mohou dosáhnout něčeho velkého."

"Nebojte se cesty pravdy jen proto, že po ní jde málo lidí."

"Pokud bude upřeno právo jednomu člověku, jsou práva všech ostatních v ohrožení."

"Nekandiduji na prezidenta proto, abych se ve volbách mohl někomu postavit, ale abych nabídl novou politiku. Kandiduji, protože si myslím, že se tato země ubírá riskantní cestou, a protože si jsem vědom toho, co musí být vykonáno, cítím se být zavázán udělat vše, co je v mých silách."
(Z projevu, ve kterém ohlásil kandidaturu na prezidenta.)

"Jsou všichni v pořádku?"
(Kennedyho poslední slova před smrtí po tom, co byl postřelen Sirhanem B. Sirhanem)

Projev RFK nazvaný Mindless Menace of Violance

Poznámka: Dle mého názoru jeden z nejlepších projevů o násilí, jaký jsem kdy slyšela. Jedná se o řeč, se kterou Kennedy vystoupil 5. dubna 1968 - den po zavraždění Martina Luthera Kinga jr. a přesně dva měsíce před tím, než se on sám stal obětí útoku. V dějepisné historii tento projev dostal název Mindless Menace of Violence (Nesmyslná hrozba násilí) a ve zkrácené podobě se objevil například ve filmu Bobby (Atentát v Ambassadoru).

"Je čas hanby a smutku. Dnes není den na politiku. Nechal jsem si tuto jednu příležitost, jen dnešní den, abych mohl krátce pohovořit o nesmyslné hrozbě násilí, před kterou stojí naše země a každý ve svém životě.

Není to znepokojení nad nějakou rasou. Oběti násilí jsou černí i bílí, bohatí i chudí, mladí i staří, známí i neznámí. Jsou to ale především lidské bytosti, které jiné lidské bytosti milují a potřebují. Nikdo, a nezáleží na tom, kde žije nebo co dělá, si nemůže být jistý, kdo si jako další vytrpí nesmyslný akt krvelačnosti. Takto to v naší zemi chodí.

Proč? Co násilí kdy dokázalo? Co kdy vytvořilo? Nic, co je špatné, se nestane dobrým výtržnostmi a veřejným nepořádkem. Sniper je jen zbabělec, nikdy ne hrdina; a nekontrolovaný nekontrolovatelný gang je jen hlasem šílenství, nikdy ne hlasem rozumu.

Kdykoliv je jakýkoliv americký život zbytečně ukončen jiným Američanem - ať už je to vykonáno ve jméně práva, nebo proti němu, jedním člověkem, nebo skupinou, chladnokrevně, nebo vášnivě, v útoku, nebo v odpovědi na útok - kdykoliv toto dovolíme, degradujeme tím celý národ.

'Mezi svobodnými lidmi,' řekl Abraham Lincoln, 'nemůže vzejít žádný úspěšný pokus o tajná hlasování či střelbu; a ti, jež se na podobné věci odvolávají, na to jistě časem doplatí.'

Zatím jsme zjevně tolerovali vzestup násilí, který naše společnost ignoruje. Klidně akceptujeme novinové články o vraždění civilistů v zahraničí. Obdivujeme zabíjení ve filmech a v televizi a nazýváme to zábavou. Bez obav dáváme všem, bez ohledu na jejich duševní zdraví, příležitost opatřit si jakékoliv zbraně a munici.

Příliš často uctíváme použití moci a lidi s ostrými lokty; příliš často omlouváme ty, kteří si vybudovali své životy na zničených snech jiných lidí. Někteří Američané, kteří káží o nenásilné společnosti v zahraničí, neuspěli v jejím prosazování u nás. Někteří, kteří obviňují ostatní z vyvolávání roztržek, je ve skutečnosti iniciují sami.

Někteří hledají obětní beránky, jiní hledají konspirace; ale toto je jasné. Násilí plodí násilí, útlak plodí odvetu a jen očista celé naší společnosti nám může pomoci vyhnat tuto nemoc z našich duší.

Pak je tu ještě jedna forma násilí; pomalejší, ale stejně strašlivá jako střelba či noční bombardování. Je to násilí institucí; nezajímavé, opomíjené a pomalu se rozrůstající. Toto je typ násilí, které postihuje chudé, které ničí vztahy mezi lidmi kvůli barvě pleti. Jedná se o pomalou destrukci vyvolanou hladovým dítětem, školami bez učebnic a studenými domy v zimě.

Takto vypadá ničení lidského ducha. Muži je odepřena šance postavit se jako otec a jako muž mezi ostatními muži. A toto také zasahuje nás všechny.

Nejsem tu, abych zavedl nějaké regulace, protože těmi se podobná záležitost ani řešit nedá. Dokud budeme učit lidi bát se vlastního bratra, říkat, že je někdo méněcenný kvůli barvě pleti, náboženství nebo politice, kterou vyznává, kdykoliv učíš, že ti, kteří se od tebe liší, hrozí tvé svobodě nebo práci, tvému domovu a rodině, tehdy učíš postavit se k nim ne jako ke spoluobčanům, ale jako k nepřátelům, neučíš spolupráci, ale soupeření; být podroben a ovládán.

Nakonec se učíme dívat se na naše bratry jako na vetřelce, se kterými sdílíme město, ne však společnost; ke kterým nás poutá stejné obydlí, ne však stejná snaha. Učíme se sdílet jen stejný strach, jen stejnou touhu ucouvnout od sebe navzájem, jen stejný impulz řešit neshody použitím síly. Pro toto vše neexistují žádné odpovědi.

Víme, co musíme udělat. Naším cílem je dosáhnout skutečné spravedlnosti mezi všemi spoluobčany. Otázkou není, jaké programy máme vytvořit, abychom došli k cíli. Otázkou je, zda dokážeme dokážeme najít v našich vlastních myslích a srdcích sílu, která vede ze samé podstaty lidstva, která dokáže rozpoznat děsivou pravdu naší vlastní existence.

Musíme přijmout rozdíly mezi lidmi a vnímat náš vlastní úspěch z pomoci, která vedla k úspěchu jiného člověka. Musíme si sami připustit, že budoucnost našich dětí by neměla být budována na smůle ostatních. Musíme pochopit, že náš život nebude lepší či bohatší kvůli nenávisti a pomstě.

Naše životy na této planetě jsou příliš krátké a dílo, které je třeba vykonat, je příliš velké na to, abychom se tím nadále nezabývali. Samozřejmě nic nelze odstranit programem, ani regulací.

Ale můžeme si snad připomenout, i když jen na čas, že ti, kteří žijí s námi, jsou naši bratři, že s námi sdílejí stejně krátký okamžik života; že stejně jako my nehledají nic víc než příležitost prožít život smysluplně a šťastně, s pocitem zadostiučinění a naplnění.

Jistě nás toto spojení společné víry, jistě nás toto spojení stejných cílů může něco naučit. Jistě se nakonec můžeme naučit dívat se na lidi kolem nás jako na bližní, jistě můžeme pracovat ještě trochu usilovněji, abychom dokázali odstranit zábrany mezi námi a abychom se v našich srdcích stali znovu bratry a spoluobčany."

Co o něm řekli

"Můj bratr nepotřebuje být idealizován nebo zvětšován za hranice toho, kým skutečně byl, jen proto, že zemřel. Stačí, pokud si budeme pamatovat, že to byl muž, který viděl špatné a chtěl to napravit, viděl trpící a chtěl jim pomoci, viděl válku a chtěl ji zastavit."
(Bratr Ted Kennedy na Robertově pohřbu, červen 1968)

"Pro miliony lidí, které ho nikdy nepoznali, bude navždy symbolem vlídnosti a odvahy."
(George W. Bush, 42. prezident USA, při výročí Kennedyho smrti v roce 2001)

"Robert F. Kennedy byl muž se silným předvědčením, který nesl poselství o změně a pro zoufalou, odcizenou Ameriku také poselství naděje."
(Arthur M. Schlesinger Jr.)

Kam jinam