Dokonalá image

Byl to sukničkář, od dětství trpěl zdravotními komplikacemi, které i z obyčejného zdvihnutí lopaty s pískem činily nepřekonatelnou bolest a několikadenní zdravotní komplikace. Pro veřejnost byl ale symbolem mladého zdravého Američana, který nade vše miluje svou manželku Jackie. Možná by tedy nebylo od věci nahlédnout i na temnější stránku Kennedyho života...

Sukničkář

Kennedy si za svůj život vydobyl mezi svými přáteli pověst neúnavného sukničkáře, který se snaží dostat každou hezkou ženu ve svém okolí. Jeho záletnictví si byla dobře vědoma i sama Jackie, existují například záznamy o tom, jak vysoce postavené politiky a státníky z cizích zemí provázela po Bílém domě se slovy: "Tohle je naše sekretářka. Údajně spí s mým mužem."

A Jackie měla skutečně pravdu. Jeden rodinný přítel po Jackově smrti prozradil médiím, že se mu bývalý prezident svěřil, jak je v depresích, když aspoň jednou za tři dny "nedostane ženu". Kennedy si zprostředkovával tyto románky sám, stejně jako mu je dohazovali sami jeho poradci z Bílého domu. Dnešní výčet Kennedyho milenek je skoro nekonečný; patří mezi ně slavná Marylin Monroe, herečka Audrey Hepburn, tisková mluvčí Pamela Turnur, dvě sekretářky Bílého domu přezdívané Fiddle a Faddle, neznámá devatenáctiletá studentka vysoké školy, švagrová Bena Bradleeho (viceprezident Washington Post a Kennedyho blízký přítel), Mary Meyer, Němka Ellen Rometsch, mafiánka Judith Exner, herečka Jane Mansfield, herečka Angie Dickinson, bývalá milenka Adolfa Hitlera a také nacistka Inga Arvad, herečka Zsa Zsa Gabor, pomocnice v Bílém domě Mary Jo Kopechne a desítky dalších, o kterých se pravděpodobně nikdy nedozvíme.

Z čeho však pramenilo Kennedyho záletnictví? Psychologové tvrdí, že sukničkářství v sobě měl zakořeněné jako něco, co "není špatné" už od dětství, kdy si jeho táta vodil svoje milenky domů na oběd a představoval je jako kamarádky svých dcer. A k faktoru výchovy si připočtěte ještě zdravotní problémy. Lékaři mu pořád dokola předpovídali, že se nedožije dalších pěti let, další zimy, svých třicátých narozenin..., že Kennedy začal sám předpokládat, že mu už nezbývá mnoho času, a proto si musí to málo pořádně užít.

A ve vztazích k ženám skutečně nezahálel, čemuž Samozřejmě hodně napomáhal i fakt, že ho ženy zbožňovali. To potvrzovali i Kennedyho přátelé, třeba takový George Smathers kdysi řekl: "Žádná žena si před ním nikdy není jistá. Ani tvoje manželka, ani tvoje dcera, ani tvoje matka." Tehdejší šéf FBI J. Edgar Hoover, který prezidenta zrovna v lásce neměl, podobné drby jen podporoval: „"Můžu doložit, že Kennedy spal téměř s každou osobou, která kdy nosila sukni!"

Nemocný člověk

Kdybych tady měla vyjmenovat všechny operace a zdravotní komplikace, které za svůj život Kennedym měl, zabrala by tahle stránka asi víc než všechno ostatní dohromady. Možná bude stačit, když jako příklad uvedu, že jen mezi svými 14 a 16 lety nejdřívě za tři měsíce ztratil v důsledku neznámé nemoci několik kilogramů, potom mu lékař konstatoval zánět slepého střeva, v průběhu dalších týdnů byl několikrát hospitalizován, například kvůli "nachlazení", které se později změnilo na "intenzivní kašel". Aby to nestačilo, ještě víc zhubl, trápily ho příznaky chřipky, neustávající bolest v kolenou, měl problém s očima, ušima nebo nožní klenbou. O pár měsíců později byl zase hospitalizován kvůli nepřestávajícímu hudbutí a neznámé vyrážce. Někteří definovali jeho problémy jako leukémii, Kennedy sám si myslel, že umírá. Přežil, jeho problémy nebyly ale nikdy přesně stanoveny.

Teď si ale představte, že tohle byl jen začátek. Později přišly ještě problémy s páteří, kdy se Kennedy nemohl často pohybovat jinak než o berlích, nemohl vzpřímeně chodit, každý pohyb mu způsoboval velké bolesti. Měl problém s krevním obrazem, s vnitřními ogány, nikdo nikdy přesně nezjistil, o co se jedná, a každou chvíli byl nucený jít do nemocnice. Nebylo výjimkou, že byl hospitalizován na dva měsíce.

Je zvláštní, že se člověk jako on vůbec dostal do armády. Kdyby chtěl, mohl se jí bez problémů vyhnout, ale on nechtěl. Proč? Někteří říkají, že chtěl ve válce zemřít, protože jeho život stejně neměl cenu. Lékaři mu předpovídali brzkou smrt a John se cítil svými zdravotními problémy zahanbený. Ve válce prý viděl možnost, jak pomoci své rodině; doufal, že zemře v bitvě a pomůže tím bratru Joeovi k úřadu prezidenta USA. Otec mu pomohl zfalšovat zdravotní výsledky a Kennedy se stal kapitánem lodi. Stalo se ale něco, co nepředpokládal. Zachránil svou posádku a na konci války byl ověnčený medailemi za statečnost, zatímco Joe zemřel. Rozhodl se tedy vstoupit do politiky a od té chvíle byl nucený tajit své komplikace před celým národem. Pokud by to neudělal, nikdy by ho pravděpodobně nezvolili.

Neposkvněná image

Otázka zní: Proč vše Kennedymu procházelo? Jak se mu podařilo tajit své záletnictví a zdravotní problémy před veřejností? Zaprvé je důležité si uvědomit, že prezident měl na počátku 60. let ve Spojených státech až posvátnou auru, takže veřejnost si jeho chyby nepřipoštěla. Byl považován za nadčlověka; neomylného dokonalého, téměř nezranitelného ochránce národa. Druhá důležitá věc je pak určitě bulvár, jeho kořeny tehdy ještě nebyly tak silně zapuštěny jako dnes, žádný plátek nenapadlo na první straně rozebírat, že Marilyn zpívala Kennedymu na narozeninách, nikdo Kennedyho na každém kroku nepronásledoval a nečekal na sebemenší zaváhaní.

Změna situace nastala až po aféře Watergate na počátku 70. let, kdy důvěra samotných Američanů v institut prezidenta silně poklesla. Co je ale hlavní... i když se to může zdát dnes neuvěřitelné, Kennedy měl s novináři mimořádně dobré vztahy. Výměnou za mlčení jim nabízel exkluzivní rozhovory, novináři, u kterých měl podezření, že by na něj mohli na veřejnosti něco prásknout, do Bílého domu nepouštěl.

Traduje se historka, kdy měl Kennedy pronést v sále plném novinářů nějaké prohlášení a z pohodlnosti si na sebe vzal jen košili a šortky. Jeden z jeho poradců se ho snažil zastavit s tím, že ho zítra rozcupují ve všech novinách, ale Kennedy sebevědomě prohlásil: "Já ty lidi znám. Nikdo to proti mně nepoužije." Měl pravdu.