Richard Nixon

Životopis

Je označován za nejzáhadnějšího prezidenta USA 20. století. Nikdo o něm nic moc nevěděl, protože Nixon schovával svoji tvář za stovky lží a naprosto chladné vystupování. Pro styl, jakým vystupoval, se vžil název nixonofobie a pro jeho samotného pak jedna z nejpoužívanějších politických přezdívek v historii: Tricky Dick.

O Nixonově dětství toho moc neznáme, Nixon si ho dle dnešních výzkumů značně přibarvil, takže s mapováním jeho života bude snadnější začít až v době, kdy během druhé světové války vstoupil do námořnictva Spojených států. Tam si také pokerem přišel na poměrně slušný balík peněz (ostatně poker-face používal celý život :-), které později využil ve své první volební kampani.

Když se po roce 1945 vrátil do USA, stal se advokátem a blízce se seznámil s J Edgarem Hooverem (šéf FBI). Ve své práci proslul hlavně tzv. Hissovým případem, když se blízkého poradce Franklina D. Roosevelta - Algera Hisse - pokusil označit za komunistu a sovětského špeha. Tato událost mu pak až do konce života zajistila nepřízeň Demokratické strany a Rooseveltových přívrženců a naopak alespoň krátký obdiv všech, kteří Roosevelta moc nemuseli.

Jeho oblíbené osočování z komunismu se zopakovalo už o dva roky později, kdy kandidoval do senátu a svou hlavní oponentku Helen Douglas nazýval "rudou dámou" (párkrát také prohlásil, že je rudá až po kalhotky), stejně jako nechal zřídit speciální štáb, který náhodně obvolával lidi z celého města s tím, jestli už ví, že je paní Kongressmanka komunistka. A právě tehdy dostal přezdívku, která mu zůstala až do konce života. Tricky Dick (volně by se dalo přeložit jako "Lstivý Ríša").

Volby nicméně vyhrál. Už o dva roky později ale následoval další významný pohyb v kariéře: Nixon se stal viceprezidentem. Prezident Eisenhower z něj prý podle všeho moc radost neměl a Demokrati ho hned po začátku volební kampaně obvinili z braní úplatků. Tehdy Nixon pronesl v televizi svůj nejdojímavější projev celé kariéry, který dnes nese název "Checkers speech" (aneb "Projev o pejsku Checkersovi") podle části prohlášení, kde Nixon odhodlaně tvrdil, že jediný dar, který si kdy nechal, byl pejsek Checkers a toho se nevzdá za žádnou cenu.

Dnes už se ví, že byl Nixon alespoň trochu zkorumpovaný už tehdy. Významní mafiáni mu přispívali statisícovými částkami na volební kampaň, jeho nejlepším přítelem byl Bebe Rebozo - pobočník nejvyšších mafiánů té doby. Nicméně veřejnost tehdy nadchl. Po boku Eisenhowera se stal viceprezidentem, procestoval řadu zemí Jižní Ameriky, ze kterých se do Ameriky vracel s prohlášením, jak jsou tam Spojené státy milované (místo toho mu tam protestující občané vyrazili přední zuby, kamenovali ho a plivli mu do obličeje :-). Byl to také Nixon, kdo jako první jednal s Fidelem Castrem po tom, co se roku 1959 zhroutil Baptistův režim - k údivu všech ho hned po prvním setkání prohlásil komunistou a odmítl, že by ho Spojené státy měly podpořit. Dnes se také uvádí, že i tady možná sehrálo menší roli jeho spojení s mafií; ta vlastnila za Baptisty na Kubě významná kasina, která i Nixon rád navštěvoval, a za Fidela Castra o všechna přišla.

Byl to také Nixon, kdo jako jeden z prvních podporoval vylodění v Zátoce sviní, která měla být jednou z prvních operací po tom, co se sám stane prezidentem. Ke své smůle ho ale ani veřejnost, ani představitelé Republikánské strany zrovna nemilovali. To se vyjasnilo už ke konci Eisenhowerova prvního prezidentského období, kdy Eisenhower vážně onemocněl a Nixon musel na čas převzít vládu. Na otázku tisku, co budou Republikáni dělat v případě Ikovy smrti (Nixon byl tehdy jediný muž, který by "mohl převzít prezidentskou štafetu"), jeden z předních představitelů Republikánů sarkasticky odpověděl: "Stejně bychom Ika kandidovali znovu. V ústavě se nikde nepíše, že prezident musí být naživu."

Ale byla to nakonec právě Nixonova chladná tvář, která mu volby prohrála. Zatímco od posluchačů v rádiích získaval silné ovace, kdo ho viděl v televizi, nemohl věři, že by to měl být příští prezident. Tím se tak stal John F. Kennedy.

O osm let později Nixon kandidoval znovu. Tentokrát to vypadalo na duel s Johnovým mladším bratrem Robertem, který měl velkou šanci Nixona porazit, jenže střelba v hotelu Ambassador ukončila senátorův život předčasně. Nixon nazývající sám sebe "Novým Nixonem" konečně stanul v čele USA. Gesto s prezidentovými rukami nad hlavou ukazujícími ukazováčkem a prostředníčkem "V" jako victory (vítězství) se stalo jeho poznávacím znamením. Veřejnost si ho mimořádně oblíbila, byl nazýván jedním z nejlepších prezidentů v amerických dějinách. Začal stahovat vojáky z Vietnamu, posílil bombardování jiných států a hlavně také vylepšil vztahy s Čínou. Jeho úspěchy právě na čínské půdě se jevily až paradoxní; on, kdo nenáviděl komunisty a celý život proti nim bojoval, nakonec dokázal projevit liberálnější smýšlení než jeho předchůzci a navázat s komunistickou Čínou partnerské vztahy.

Nixon, celý život neoblíbený muž, který jednou bez jakýchkoliv emocí poznamenal, že nemá žádné přátele, se konečně začal dostávat na výsluní, kam chtěl. Volby v roce 1972 vyhrál s nejvyšším náskokem, jakého kdy republikánský kandidát na prezidenta dosáhl. Pak se nad jeho osudem ale znovu začala zatahovat mračna. V USA stále více pozornosti získávala aféra Watergate.

Ta propukla v roce 1971, původně jako nezajímavá neškodná zpráva ukazující na vloupání do sídla Demokratické strany. Případem se ale začalo zabývat několik novinářů, kteří došli až k celosvětové senzaci; nejednalo se o žádné vloupání, ale o speciálně najaté muže, kteří měli do budovy nainstalovat odposlouchávací zařízení. Tito muži byli placeni Výborem pro znovuzvolení prezidenta, který navíc sloužil jako pračka špinavých peněz, které Nixon na svou kampaň nelegálně obdržel. Jak se ukázalo, nebylo z tohoto fondu placeno jen odposlech v sídle Watergate, ale i sledování politických protivníků, ničení a falšování dokumentů, úmyslné podsouvání mylných zpráv sdělovacím prostředkům, rušení meetingů opozice či slídění v soukromí pracovníků volební kampaně. Celá akce byla naplánována H. R. Haldemanem, po Nixonovi pravděpodobně druhým nejmocnějším mužem v Bílém domě. Co se Nixona týkalo, nikdy se neprokázalo, že by za incidenty stál nebo je dokonce nařídil, z audio nahrávek ale jednoznačně vyplynulo, že o všem věděl.

Nixon se tedy neprovonil tím, že by aféru Watergate sám rozjel, jak se lidé často mylně domnívají; provinil se tím, že lhal, když tvrdil, že o ničem neví, a tím, že se pokoušel své zaměstnance chránit. Jeho kariéra se začala hroutit jako domeček z karet. Po tříletém vyšetřování byl Nixon v srpnu 1974 donucen abdikovat a s ním opustil úřad i viceprezident. Poprvé v historii USA se tak prezidentem stal někdo, kdo nebyl nikdy před tím zvolený. Gerald Ford.

V následujících letech si Nixon prošel obdobím nenávisti a odporu občanů, dobou, kdy byl nazývám nejhorším prezidentem USA všech časů, kdy nakonec zas začal šplhat k vrcholu. Jeho rady přijímala nadšeně většina prezidentů až po Billa Clintona, který dokonce v den jeho smrti vyhlásil "národní smutek" kvůli skonání jednoho významného Američana. Žít Nixon déle, možná by mu postavili i sochu. Zvláštní to příběh jednoho amerického prezidenta.

Drby

Varování: Tato část je založena pouze na názorech lidí a drbech, které po Bílém domě kolovaly. Některé údaje tedy mohou být překroucené, zveličené nebo zcela vymyšlené.

Richard Milhous Nixon je právem považován za jednoho z nejzáhadnějších prezidentů, jací kdy byli ve Spojených státech zvoleni. Řada historiků ho považuje za lháře a člověka, který ani sám nevěděl, co je realita a co jen výplod jeho mysli. O Nixonovi se všeobecně uvádí, že žil vždy tak trochu mimo realitu, kvůli tomu má dodnes také řada spisovatelů problém se setkavením jeho životopisu. Když Nixon uvedl, že vyrůstal v chudé rodině, která neměla na jídlo a musela prodat dům, aby tam k její smůle bylo později nalezeno ložisko ropy, je to hezké, ale s pravdou o chlapci se střední vrstvy, který se sice v dětství přestěhoval, ale ropu na pozemku jeho rodiny nikdy nikdo nenalezl, to moc společného nemá.

Osobní život Richarda Nixona byl řadu let zahalen mlhou, nepříliš známé zůstávaly až do konce 20. století i jeho návštěvy psychiatra, jehož pacientem byl více jak čtyřicet let. S ním také pár let před smrtí uzavřel dohodu, podle které mohl lékař o jeho psychických komplikacích promluvit teprve až bude pod zemí - Nixon zjevně nepředpokládal, že ho o několik let starší lékař přežije a dožije se víc jak stovky.

Nicméně právě díky psychiatrově výpovědi a ochotě, kterou v posledních letech projevila řada Nixonových spolupracovníků, získala historie nový pohled na osobu jménem Richard Nixon. Ten byl prý po celou dobu značně nevyrovnaným člověkem, u kterého se věčně střídaly okamžiky euforie a deprese. Téměř denně bral dvě pilulky dilantinu, léku, který se má užívat jen při epileptických záchvatech a pod uvážením odborného lékaře. Nixon však věřil, že jej zbavuje bolesti a na vedlejší účinky nebral ohled. Přidejme k tomu časté pití alkoholu a užívání prášků na spaní i amfetaminů najednou (amfetaminy jsou přitom stimulanty a mají tedy přesně opačný účinek než léky na uklidnění) a nelze se divit, že Nixonovy přátele a spolupracovníky často zarážela jeho nepozornost, nesouvislé vyjadřování, neschopnost logického uvažování, podrážděnost či trhaná gesta.

Nixona však neničily jen samotné léky. Už od dětství byl nesmírně ambiciózním člověkem, který ale bohužel často nedokázal odhadnout následky svých činů. Nenáviděl prohry a měl vždy jen ty nejvyšší cíle, proto se není čemu divit, že ho prohrané volby s Kennedym přivedly do depresí. Podle záznamů, které dnes máme k dispozici, byl psychicky narušen v té době dokonce natolik, že nejednou zmlátil svou ženu Pat, která musela být odvezena do nemocnice.

Problémy s ženami ho ostatně trápily celý život. Obtíže mu činilo i obyčejné seznámení, vzal si hned druhou, se kterou se pokusil navázat vztah, během prezidentování ho prý několik měsíců trápila impotence. Narozdíl od řady dalších prezidentů byl také své ženě naprosto věrný, ač pro něj pracovalo několik žen, kterým se líbil a ony se líbily jemu, nikdy nedokázal překročit bližší seznamovací linii. Pokud někým Richard Nixon nebyl, pak rozhodně člověkem, který se dokáže otevřít cizím lidem a důvěřovat jim.

S Nixonovým charakterem je to dodnes celkem těžké. Někteří tvrdí, že se i přes své milé vystupování choval za zády k lidem pokrytecky, jiní, že "od přírody" zkažený nebyl, jen se obklopoval špatnými lidmi. Na druhém tvrzení asi něco bude, Nixonovým nejlepším přítelem byl věrný společník nejvýznamnějších mafiánů Ameriky té doby Bebe Rebozo, v Bílém domě mu dle řady zaměstnanců byly jeho poradci filtrovány informace, které se k němu mají dostat. Možná i proto se tvrdí, že o propukající Aféře Watergate neměl Nixon moc pojetí, a když vyšlo celé počínání na veřejnost, nervově se zhroutil, s nikým nekomunikoval a až do vystřídání Geraldem Fordem nezvládal žádný z běžných pracovních úkolů prezidenta. Jeho ministrům bylo v posledních měsících prý i doporučeno, aby ho vůbec neposlouchali.

Podobný pohled na osobu Richarda Nixona ve svých knihách utvrzuje i ministr zahraniči Henry Kissinger, který - ač si Nixona velmi vážil - nejednou prohlásil, že prezidentovaa rozhodnutí v závěru jeho pobytu v Bílém domě ne vždy odrážela jeho pověst výborného politika. Nixon, rozrušený aférou Watergate, byl nesoustředěný a schopný z minuty na minutu bez přemýšlení vyhlásit válku cizí zemi.

Citáty

"Podvedl jsem své přátele. Podvedl jsem zemi. Podvedl jsem náš politický systém a sny všech mladých lidí, kteří měli vstoupit do politiky, ale budou si myslet, že je zkorumpovaná."
(Z rozhovoru s Davidem Frostem po aféře Watergate, 1977)

"Čím déle vykonáváte tuto práci, tím více si uvědomujete, že veřejná osoba, významná veřejná osoba je ve skutečnosti osamělý člověk."

"Tady u nás stačí, když se lidem řekne pravda a nic se před nimi neskrývá."
(Ve srovnání s Nixonovým věčným lhaním a mlžením působí toto tvrzení poměrně úsměvně.)

"Musíme si pamatovat, že Amerika je skvělým národem ne kvůli tomu, co pro ni udělala její vláda, ale kvůli tomu, co udělala sama pro sebe."

"Pěkně jsem to celé zkurvil, že?"
(Po propuknutí aféry Watergate.)

"Člověk sloužící veřejnosti si musí uvědomit, že je zbytečný, když se jeho osobnost, a ne jeho politika, stane významným tématem."

"Zajisté bychom během 50 let mohli vidět ženu v čele USA, pravděpodobně dříve, než si myslíte. Žena je schopná zastávat jakoukoliv politickou funkci stejně jako muž."

Co o něm řekli

"Dovedete si představit, co z toho člověka mohlo být, kdyby ho někdo měl rád? Kdyby na něm někomu záleželo? Podle mě to nikdo nikdy neudělal - ani jeho rodiče, ani rovnocenní partneři. Byl by se stal velkým, opravdu významným člověkem, kdyby ho měl někdo rád."
- Henry Kissinger, ministr zahraničí

"Uvědomujete si, jakou odpovědnost nesu na svých bedrech? Jsem jediný člověk, který stojí mezi Richardem Nixonem a Bílým domem."
- John F. Kennedy (35. prezident USA) během prezidentských voleb v roce 1960

"Neudělal-li jsem pro svou vlast nic jiného, alespoň jsem ji zachránil před Dickem Nixonem."
- John F.Kennedy (35. prezident USA) po vyhraných prezidentských volbách

"Nixon je hnusný, prolhaný zkurvysyn a dost nebezpečný chlap."
- John F.Kennedy (35. prezident USA) v roce 1960

"Nixon je ten typ politika, který by klidně skácel sekvoji jenom proto, aby se pak mohl postavit na pařez a pronést řeč o ochraně přírody."
- Adla E. Stevenson (dvojnásobný demokratický kandidát na prezidenta) v roce 1956

"Po předcích sdědil několik dobrých instinktů, ale díky usilovnému snažení se mu je podařilo překonat."
- James Reston (jeden z nejvýznamnějších amerických novinářů 20. století)

"Richard Nixon je lhář a bastard. Dokáže lhát oběma koutky své pusy v jednom okamžiku a kdyby sám sebe někdy přistihl, že říká pravdu, radeji by zase zalhal, jen aby ji zamaskoval."
- Harry S. Truman (33. americký prezident)

"Jak tvrdí Richard Nixon, prezident může udělat skoro cokoliv. A prezident Nixon udělal řadu věcí, o kterých se nikomu ani nesnilo."
- Golda Meir (premiérka Izraele) po propuknutí aféry Watergate

"Je rezervovanější a introvertnější, jako vždy neproniknutelný, nadále hnaný vnitřními pohnutkami k moci a k osobnímu prosazení, je citlivý na zesměšňování a nezdary, zkrátka je to člověk, jenž si sám uložil natolik přísné sebeovládání, že působí až neviditelným dojmem."
- Tom Wicker (dopisovatel listu The New York Times) během předvolební kampaně v roce 1962

"Držte se daleko od píchání drog. Richard Nixon je jediný svinstvo, který stojí za to střelit."
- Abbie Hoffman (politický aktivista, spolu-zakladatel politické strany Yippies)

"Byl Nixon 'duševně nemocný'? Souhlasím s jeho vysoce postaveným spolupracovníkem, jenž dospěl k závěru, že prezident určitě trpí nějakou mentální vadou, jenž se projevila už dlouho před aférou Watergate."
- John Osborne (anglický dramatik)

"Měli jsme štěstí, že to byla aféra Watergate, protože, jak se věci vyvíjely, kdyby to nebyla ona, bylo by to něco mnohem horšího."
- Bryce Harlow (Nixonův právní zástupce) během rozhovoru s Henry Kissingerem

Nixon v knihách a filmech

Richard Nixon - Arogance moci

Autor: Anthony Summers

Z této několika leté práce jednoho z předních bristkých novinářů vznikla nejen nejlepší kniha o Nixonovi, jaká mi kdy prošla rukama, ale i jedna z nejlepších biografií, co jsem kdy četla. Summers neváhal vyzpovídat stovky lidí, projít desítky knížek a historických záznamů, aby vytvořil profil Richarda Nixona. A upřímně řečeno, lepší a podrobnější knihu o tom, kdo to Nixon byl a co udělal, jen tak (minimálně v českých podmínkách) neseženete.


Všichni prezidentovi muži

Autoři: Carl Bernstein a Bob Woodward

Kniha dvou novinářů, kterým nebylo ani třicet let, když se na vlastní pěst rozhodli pátrat po skutečném motivu vloupání do sídla Demokratické strany. Trvalo jim to dva roky a i v samotném příběhu je znát postupně se vyvíjející náhled obou hlavních aktérů; nevinná nezajímavá zpráva se mění v událost, v níž je zapleteno i několik lidí pracujících pro prezidenta, a nakonec v konspiraci "všech prezidentových mužů". Později byl natočen i stejnojmenný film s Dustinem Hoffmanem a Robertem Redfordem, kniha je přece jen ale o něco podrobnější a autentičtější.

Poznámka: Bernstein a Woodward se v celé knize zmiňují o jakémsi muži, který jim pomáhal ověřovat pravost informací, případně jim sám radil, kudy mají postupovat dál. Jednalo se o jejich nejvěrnějšího informátora, bez kterého by se asi daleko nedostali. V knize vystupuje pod přezdívkou Deep Throat, v pozdějších letech kolovala řada teorií o totožnosti této záhadné postavy. Teprve nedávno, po více jak 30 letech od aféry Watergate přiznal W. Mark Felt, tehdejší zástupce ředitele FBI, že se pod přezdívkou Deep Throat skrývá ve skutečnosti on. Woodward s Bernsteinem to potvrdili.


Nixon (1995)
Režie: Oliver Stone

Děj bude doplněn později.

Duel Frost/Nixon (2008)

Děj filmu bude doplněn později.